Debordelizace bytu, hlavy, života…

Dostala jsem dárek v podobě víkendu bez dětí. Tudíž páchám hloubkový úklid – prach, skříňky, okna…čistím si u toho hlavu. A napadá mě krásná paralela k úklidu i v životě – taky jste si všimli toho, že mezi nepořádkem a pořádkem je v mezifázi dočasně ještě větší „bordel“?

Nedávno jsem si povídala s bývalou spolužačkou, kterou jsem neviděla asi 10 let. Vyprávěla mi o tom, jak má teď špatné období, jak už měla pocit, že se to blíží k lepšímu a najednou je v tom už takový zmatek, že neví, co bude dělat a jak to má všechno vyřešit.

Okamžitě se mi vybavila scéna totálně rozházeného pokoje, když přesně takto jako dnes uklízím… protože (teda nevím, jak u vás, ale myslím, že je to běžný jev) když chci v něčem udělat pořádek, tak vše z té skřínky/poličky vyházím a začnu třídit. U toho procházím každou věc zvlášť a hodnotím, zda si to nechám či ne a kam ji zařadím. Skříňku vytřu a postupně začnu některé věci dávat zpět, některé skončí v koši, nebo na fotkách na internetovém bazaru, případně jim vymyslím jiné umístění. U toho propadám různým vzpomínkám, radostem a melancholiím…

Ale než je hotovo, je u toho kolikrát strašlivý brajgl. To se nedá nic dělat. A pokud není, tak je něco špatně a úklid nebyl důkladný.

Té kamarádce jsem tohle řekla. Že mi to připadá jako paralela k té životní situaci, kterou teď prochází. Že si myslím, že tohle je ta mezifáze, kdy by si asi měla ty „věci“ rozebírat jednu po druhé a po čase v tom začne vidět jiné uspořádání a cestičku k pořádku.

Chvíli na mě koukala, přemýšlela a pak mi řekla, že z tohoto úhlu pohledu se nad tím nezamyslela, ale že jí to dává smysl a pokusí se v tom začít vidět nějaký řád věcí budoucích.

Nejsem kouč, ani se nezabývám osobnostním rozvojem (teda svým ano, cizím ne), tohle mě napadlo jen tak, ale od té doby mi to dává ohromný smysl, až jsem se prostě chtěla podělit.

Dává to smysl i Vám? Máte podobnou zkušenost v životě?