Cože? Já a perfekcionizmus?

Co mi paměť sahá, nesnášela jsem soutěže, hecování, veřejné vystupování, veřejnou prezentaci čehokoli. Myslela jsem si, že je to tím, že nejsem sportovně nadaná (přesněji řečeno, jsem totální dřevo), že jsem stydlivá a že neumím mluvit pomalu a zřetelně (a čím jsem nervóznější, tím rychleji mluvím).

S postupem času se prohluboval pocit, že vlastně nemám nic, v čem bych byla dobrá. Že umím všechno a vlastně nic pořádně. Že nemám žádný koníček, kterému bych se věnovala naplno, na 100%. Že sportovat prostě nemůžu, protože nemám sílu, výdrž a u míčových her to kazím všem ostatním. Že mezi lidmi veřejně prezentovat cokoli, včetně vlastních výsledků nebo názorů nemůžu, protože vlastně nic neumím, nevím a nemám co předat. Však kdo by to poslouchal či četl, že?

Asi před měsícem jsem kamarádovi vysvětlovala, že nemůžu spustit svůj web, protože nemám do detailů promyšleno to a ono a nemůžu začít psát, protože nemám přesně promyšleno kdy a co budu publikovat a jak to má vypadat. V práci jsem se dostala do fáze zahlcenosti a když jsem něco nevěděla, tak jsem to odkládala tak dlouho, až jsem měla průšvih kvůli nedodržení termínů…

Než mi kamarád oznámil, že nemám být perfekcionista a pustit se do toho, co mě baví a co je potřeba udělat a tím, že na tom budu pracovat, se to vypiluje a dokonalé to bude časem.

Úplně mě to vyděsilo. JÁ, která všem (i svým dětem) říká, ať se proboha nestresují, že něco není dokonalé, že dokonalost neexistuje a nemůžou věci dělat líp než to v danou chvíli dokážou, JÁ jsem perfekcionista? To slovo mi vždycky připadalo tak nátlakové, násilné…jak může někdo chtít vše perfektní, dokonalé? Hlavně klid a nohy v teple, ne?

A tak tu sedím, píšu a přemýšlím, jak se mi tohle stalo a že moje nechuť soupeřit, soutěžit a veřejně se prezentovat nebyla proto, že bych byla plachá, nejistá nebo nešikovná, ale proto, že bych mohla nebýt nejlepší a musela bych se konfrontovat s PRAVDOU. Ale ta pravda není o tom, že nejsem v něčem dobrá, ale že bych nebyla nejlepší! A proto jsem nikdy nedokázala soutěžit a užít si to jako legraci nebo něco prezentovat a brát to jako výzvu a možnost zlepšování svých schopností a dělení se o své znalosti a zkušenosti.

A tak jsem si zaregistrovala doménu, pověsila už dávno napsané články na web a píšu tento, protože JSEM dobrá a mám co sdílet, jen to možná zatím není dokonalé…no a co?!

Jaký vztah máte k dokonalosti vy?

 

Mám za sebou dlouhou cestu v boji proti lupénce a díky tomu pomáhám lidem, kteří trpí touto nemocí, projít stejnou cestou, aby mohli žít normální život bez obtěžujících příznaků. Více o mě si přečtěte tady.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Jak se projíst k čisté kůži

    Stáhněte si můj e-book zdarma a dozvíte se o mém prvním kroku na cestě k životu bez lupenky.

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na facebooku: