Kdo jsem a co vám chci napsat

Jak jste se už možná dočetli v sekci „Můj příběh“, jsem manželka skvělého chlapa, máma dvou holčiček, žiju obyčejný život v jednom pražském bytě a vždycky jsem si myslela, že je můj život pohodový. Nikdy jsem nic nedostala zadarmo, ale vždycky se mi vše tak nějak podařilo. Když jsem něco chtěla, tak se mi to povedlo. Vše jsem měla naplánované, vymyšlené. Když jsem se do něčeho chtěla pustit, musela jsem mít maximum informací a mojí oblíbenou zábavou bylo domýšlet věci do detailů a neustále něco plánovat.

Možná proto jsem dostala do života ji – lupenku! Abych si uvědomila, že možná existuje i plánování něčeho/někoho vyššího než jsem já a že prostě některé věci domyslet do detailů nejde, nedá se se vším předem počítat.

Najednou se mi život obrátil vzhůru nohama. Byla jsem nešťastná, zmatená, bez konceptu toho, co budu dělat dál. Věděla jsem jen, že takhle to nechci!

Proč tedy blog?

Nikdy jsem nepoznala nikoho dalšího ve svém blízkém okolí, kdo by měl lupenku. V době, kdy jsem s ní bojovala já, jsem neměla komu svá zjištění a zkušenosti předat. Můj kamarád a „lékař“ Erik Palko měl tehdy také jedinou pacientku s touto diagnózou – mě. A tak jsem celou léčbu prožila, přežila a „zapomněla“.

Ale dnes, v době internetu , kdy se informace rychle šíří, je to jinak. Pacientů s lupenkou je spousta a to, že je neznám osobně, přece neznamená, že je nemůžu podpořit v jejich boji a poradit jim, co by mohli dělat jinak. Albert Einstein řekl: „Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.“  A tak chci sdílet tahle má zjištění, abyste mohli očekávat jiné – lepší výsledky.

Chci, abyste věděli, že pokud jste pacient s lupenkou, která vás trápí a omezuje a vy takovou životní společnici nechcete, provedu vás stejnou cestou, kterou jsem šla já. Ukážu vám prostředky, které vám nejspíš ještě nikdo nedoporučil. Povedu vás tím, jak vypadá léčba v praktickém životě.